Používáme cookies

Soubory cookie používáme k analýze údajů o našich návštěvnících, ke zlepšení našich webových stránek, zobrazení personalizovaného obsahu a k tomu, abychom vám poskytli skvělý zážitek z webu.

Podrobné nastaveníVíce o cookies

Nastavení cookies

Soubory cookie používáme k analýze údajů o našich návštěvnících, ke zlepšení našich webových stránek, zobrazení personalizovaného obsahu a k tomu, abychom vám poskytli skvělý zážitek z webu. Více o cookies

Funkční cookies

Tyto cookies nám umožňují základní funkčnost stránek, jako je přihlášení, zapamatování si souhlasu s cookies atd.

Cookie Doména Expirace Popis Spotřebitel
CID   30 dní Identifikace uživatele Bohemian Taboo s.r.o.
PHPSESSID   zavření prohlížeče Identifikace uživatele Bohemian Taboo s.r.o.
gdpr-1   1 rok GDPR - souhlas Bohemian Taboo s.r.o.
gdpr-2   1 rok GDPR - analytické cookies Bohemian Taboo s.r.o.
gdpr-3   1 rok GDPR - marketingové cookies Bohemian Taboo s.r.o.
Analytické cookies

Tyto soubory cookies se používají ke zlepšení fungování webových stránek. Umožňují nám rozpoznat a sledovat počet návštěvníků a sledovat, jak návštěvníci web používají. Pomáhají nám zlepšovat způsob, jakým web funguje, například tím, že uživatelům umožňují snadno najít to, co hledají. Tyto soubory cookies neshromažďují informace, které by vás mohly identifikovat. Tyto nástroje používáme k analýze a pravidelnému zlepšování funkčnosti našich webových stránek. Statistiky, které shromažďujeme, můžeme použít ke zlepšení uživatelského zážitku a k tomu, aby byla návštěva webu pro vás jako uživatele zajímavější.

Cookie Doména Expirace Popis Spotřebitel
_ga_Lxxxxxxxxx   2 roky Identifikace uživatele Google
_ga   2 roky Identifikace uživatele Google
_gid   2 roky Identifikace uživatele Google
_gat_UA-xxxxxxxxx-x   1 minuta Identifikace uživatele Google
Marketingové cookies

Tyto cookies se používají ke sledování preferencí webových stránek uživatele za účelem cílení reklamy, tj. zobrazování marketingových a reklamních sdělení (včetně na stránkách třetích stran), která mohou být pro návštěvníka webových stránek zajímavá, v souladu s těmito preferencemi. Marketingové cookies využívají nástroje od externích společností. Tyto marketingové soubory cookies budou použity pouze s vaším souhlasem.

Cookie Doména Expirace Popis Spotřebitel
         

Blog

Na PFW 2022 proběhne panelová diskuse

V rámci letošního Entree Prague Fetish Weekendu, které se uskuteční ve čtvrtek 13. 10. 2022 v pražském klubu Kotelna, bude od 22.hodin na programu panelová diskuse Bohemian Taboo na téma Jak rozvíjet erotickou inteligenci. Kromě, již zveřejněného prvního veřejného vystoupení Markéty z podcastu Šimrání, vám můžeme s potěšením oznámit i druhého hosta, kterým bude věrozvěst z firmy Scutica Honza. Moderátorem této diskuse bude Mistr ČR ve slamu Filip Koryta aka Dr. Filipitch. Těšit se můžete na debatu o tom, co všechno můžeme a měli bychom dělat pro to, abychom jako lidstvo neskončili jen u porna nebo naopak nedávali zbytečný prostor škodlivé stigmatizaci a předsudkům. Pobavíme se také o tom, jak můžeme pomoc ostatním, u čeho být obezřetní, a především jak si svět BDSM bezpečně a inteligentně co nejvíc užít. Vzhledem k tomu, že vstupenek už moc nezbývá doporučujeme s nákupem vstupenek příliš neváhat. Diskuse proběhne v Češtině.

Výtvarnicím na Slovensku zcenzurovali výstavu

Slovenským výtvarnicím Anně Marii Beňové a Zuzane Svatik majitel výstavních prostor v bratislavské Jurkovičově teplárně zcenzuroval výstavu MEDIUMM IS THE MESSAGE. 

Poté, co před několika měsíci galerie oslovila tyto dvě umělkyně a ty ve spolupráci s kurátorkou Katarínou Jankechovou výstavu připravily a na slavnostní vernisáži ji zahájily, došlo bez vědomí kurátorky i výtvarnic nejdříve k výzvě ke zrušení výstavy, poté k manipulaci s jejich díly. Obě umělkyně se proto, na prostest proti této cenzuře ze strany společnosti Alto Real Estate, rozhodly všechna díla celé výstavy zakrýt. Zde je jejich vyjádření.

Bohemian Taboo vyjadřuje oběma umělkyním i kurátorce v souvislosti s jejich rozhodnutím absolutní podporu. Cenzura umění je nepřípustná v jakékoliv formě. Na internetu, v mediích i v galeriích.  

Kurátorský text k výstavě najdete zde: 

Nové oleje na plátně od Mario Izmael de la Paz Road

Docent Vysoké školy umělecké v Havaně, Mario Izmael de la Paz Roa, který před komunistickým režimem z Kuby emigroval a usadil se v Praze, do našeho e-shopu přidal své tři nové oleje na plátně.

#marioizmaeldelapazroa #oiloncanvas #eroticart #art #eroticintelligence #bohemiantaboo #artforsale

Seznamte se s Iamer

Seznamte se s Iamer. Pseudonym Iamer vznikl přeskládáním písmen ze jména Marie. Věnuje se textilní a oděvní tvorbě, kresbě a fotografii. Její originální tvorbu si můžete pořídit na našem e-shopu.

I letos budeme na Prague Fetish Weekendu

I letos se zůčastníme Prague Fetish Weekendu. A to nejen s naším prodejním stánkem na pátečním Fetish Marketu. Na něm si budete moc zakoupit umělecké, designové díla a literaturu. Už ve čtvrtek 13. 10. ale uspořádáme moderovanou panelovou diskusi s názvem "Jak rozvíjet erotickou inteligenci". Moderátora a hosty vám představíme později, ale jednoho z nich prozradíme už nyní. Máme velkou radost, že se na této akci pořádané Hell Events budete moc poprvé tváří v tvář setkat s Markétou z podcastu Šimrání, která doposud zůstávala v anonymitě. 

Rozhovor s fotografkou Annou Kopkovou o polaroidové nahotě

V rámci představování osobností, které spolupracují s Bohemian Taboo, jsme pro vás vyzpovídali fotografku Annu Kopkovou.

Ahoj Anno. Protože spolupracuješ s naší platformou Bohemian Taboo, rád bych se tě zeptal na pár otázek. V galerii G18 v Poděbradech aktuálně vystavuješ svoji sérii Nymfy z odpadu. Řekni nám něco o této své práci? Proč a jak vznikla?

Nymfy z odpadu jsou vyústěním doktorandského studia v programu Výtvarné umění na Technické univerzitě v Liberci. Tento projekt na téma: Plasty jako mutující hmoty je poctou naprosto jedinečného materiálu – plastu. Bez tohoto materiálu by nebyl moderní svět, ale lidé tento materiál začali neuváženě zneužívat a jeho následné zpracování či ekologická likvidace po jeho většinou velmi krátkém využití funguje pouze minimálně. Jako fotografka jsem si tedy kladla otázku, zda je možné v rámci fotografie tyto plastové odpadky dále přetvářet či transformovat a následně využívat v rámci fotografie? Ve spolupráci s Fakultou umění a architektury, textilní a strojní na TUL jsem přišla na velmi netradiční metodu, kterou lze fotografie přenášet v opravdu velkém formátu (1,5m x2m) na konkrétní specifický plastový odpad s primárně velmi krátkodobým využitím. Velkoformátové fotografie jsou díky této specifické autorské metodě naprostým originálem, které pak připomínají spíše renesanční malby někdy s nádechem hyperrealismu.

Co tě vede k tomu, že ve své tvorbě tak často pracuješ s nahotou?

Ženské tělo a křivky už inspirovaly nejednoho umělce. Já ve své volné tvorbě nepracuji jen s modelkami, ale se všemi ženami, které mají k mojí tvorbě blízko. Pracuji s nahým tělem jako s materiálem většinou bez tváře, který transformuji do různých póz v rámci určité scény. Snažím se aktérky odosobnit. Fashion, oblečení a jeho design dodává tělu výraz, styl, názor, sociální postavení atd. a vytváří tak určitou symboliku, která je už pro mé fotografické příběhy navíc a spíše nežádoucí. Za mne jsou ženy hrdinky každodenních dní a já se jim snažím poskytnout bezpečný intimní prostor „odhodit“ své společenské role a být samy sebou. Tyto nahé fotografické seance jsou možným únikem z oné všední reality pro nás všechny. Aktérky se baví a zároveň mi pak pomáhají vizuálně ztvárnit moje snové surreální příběhy s nádechem dekadence. Já se stávám spíše scénáristou atmosféry a fotografování přejde do pozice doprovodného programu onoho netradičního zážitku. 

Než se pustíš do nějakého nového projektu, co všechno promýšlíš předem a jak dlouho trvá, než se od myšlenky dostaneš k výsledku?

Projekty se formují tak nějak sami nutkání tvořit a komunikovat se světem skrze fotografii. Někdy se jedná o lehčí témata zaměřená spíše jen na vizuál a někdy jsou to problematiky s větší hloubkou a nějakým ideologickým sdělením či potřebou informovat širokou veřejnost. Na těch pak pracuji třeba i několik let. Projektu nemusí být nikdy konec, někdy se k některým fotografiím vracím i po několika letech a dál nápad rozpracuji anebo mi fotografie pasuje do novější foto série. Vždycky si, ale před každým focením tipuji lokace, které si nafotím předem a pak si vytvářím konkrétní skici s kompozicemi a pózami, aby aktérky před focením pochopily, o co mi jde. Tyto návrhy fungují jako scénář oné konkrétní fotoseance. Někdy se tyto předlohy dodrží přesně a někdy se stanou spíše inspirací k vytvoření jiné fotografie.

V rámci tvé výstavy v Poděbradech se uskuteční nejen dvě komentované prohlídky, ale také dva workshopy. Zaujal mne především polaroidový workshop s experimentálním přenosem obrazu. Polaroid má své dny slávy sečtené, můžeš mi o tom, jak si tento workshop představit, prozradit něco víc? Pro koho je určen a co se tam účastníci naučí? 

Tento workshop, který proběhne 6. srpna v poděbradské galerii G18, je kombinací více mých projektů. Aktová tvorba je pro mne asi symbolická, takže určitě nebude chybět aktová modelka. Tentokrát se bude jednat o profesionálku, která se nestydí před vícero účastníky workshopu svléknout a ví naprosto přesně, co má před foťákem dělat. Navíc se bude fotit polaroidem, kde každý snímek se musí dobře promyslet, protože má svou cenu. Zlatá éra polaroidu už se možná nevrátí, ale určitě proběhlo jeho velké vzkříšení, právě dík masové produkci fotografií telefonem. Ty se totiž zveřejní maximálně někde na sociální sítí a pak zaniknout v množství fotografického smogu někde v „matrixu“. Stejně jako analogová technika, tak i polaroid je pro mne fotografická kategorie, která má svoji hodnotu a duši. Obzvláště u polaroidu vyjde najevo velmi rychle surová fotka, bez možnosti retuše a filtrů. Navíc u polaroidu není možnost repetice, takže každá polaroidová fotografie je naprostým originálem. Navíc u polaroidu jde sundat fotoželatina z podkladu a následně ji umístit na jakékoliv předměty. To je také technika, kterou jsem použila v jednom ze svých starších projektů, kdy jsem umisťovala polaroidové fotoželatiny na květiny, které je následně svým rozkvétáním nebo odkvétáním roztrhaly a nebo naopak, želatiny zdeformovaly květiny. 

Workshop je určen pro všechny, kdo si chtějí zkusit fotografovat polaroidem aktovou tvorbu a nebo portrét či jen industriální prostor. Na to jsem si pozvala odborníky z Polaroid.cz Michala Čápa a Tomáše Noska, který budou pomáhat účastníkům právě s technikou focení různými druhy polaroidů a jejich používáním. Účastníci se naučí, jak správně vytvořit kompozici, vymyslet vhodnou pózu pro modelku, jak pracovat s denním světlem, odrazkami či jak si pomoci s jinými zdroji světla a nebo jak následně experimentovat s polaroidovou fotoželatinou.

Jaké jsou tvé další touhy, které by sis ráda splnila? Fotografické i ty osobní? 

Já nejsem moc člověk, co by dlouhodobě plánoval dopředu. Určitě mam v hlavě asi tak 2 roky námět na fotografii, která se musí nafotit v létě, je na ni zapotřebí minimálně 15 lidí různého pohlaví a stáří, asi 3 asistenti a dobrá pojistka na fototechniku :D léto vždy uteče a já zjistím, že jsem to zase nestihla zorganizovat. Ale já to nafotím, ale těžko říci kdy. Momentálně se hodně zaměřuji na dokončení doktorského studia. Tu zábavnou část experimentování už mam bohužel za sebou a teď mě čeká ta školská byrokracie jako rigorózní práce, zkoušky a obhajoby. 

V rámci komerční tvorby teď přemýšlím, jak tu svojí „porno eleganci“, která se pohybuje dost často na hraně, propojit se smíšenými nahými seancem. Tady je velmi důležité to dobře promyslet, jak to pojmout a zorganizovat, protože to je práce už s jinou atmosférou a energií obou „protipólů“ a tady se právě velmi jednoduše může z té hrany sklouznout do žánru, do kterého nechci, protože mě nejvíce právě baví ta „hrana“. I když v pojetí některých lidí hlavně mé maminky, jsem prý už dost často za hranou. smiley

Anny Kopkové se ptal Michal Rejzek.

XXX od Discarded Magazine je na světě!

V roce 2021 společnost Discarded představila novou sekci nazvanou XXX, věnovanou nové vizi současné erotické fotografie, kterou kurátorsky připravila fotografka a spisovatelka Linda Zhengová.

XXX představuje jedinečný výběr fotografií, které představují novou vizi současné erotické fotografie. 

Více info najdete a XXX časopis si můžete objednat ZDE.

Anna Kopková vystavuje své Nymfy z odpadu v Poděbradech

Jedna z nejzajímavějších umělkyň, s jejíž prací se můžete seznámit a některá z nich si i zakoupit na našem webu, je fotografka Anna Kopková. Její série Nymfy z odpadu jsou originálním postupem zpracované fotografie vytištěné experimentálním sublimačním tiskem na karton a sololit za použití polyethylenu a plastové směsi. 

Výstavu Nymfy z odpadu můžete aktuálně, až do 20. 8. 2022 vidět v galerii G18 v Poděbradech.


#annakopkova #bohemiantaboo #nymphofgarbage #eroticintelligence #originalart #photography

Premiéra videa z Rock for People 2022

Dnes od 18.hodin se budete moc podívat na naše krátké video z letošního Rock for People 2022, kde jsme uspořádali panelovou diskusi za téma Jak rozvíjet erotickou inteligenci s hosty Lucie Šídová z Freya, spisovatelkou, hudebnicí a výtvarnicí Hana Lundiaková Stinka a kterou moderovala básnířka, spisovatelka, slamerka, architektka a urbanistka Anna Beata Háblová. Ve videu uvidíte také vystoupení Prague Burlesque a testovaní zdarma na HIV, které prováděli pracovnice ROZKOŠ bez RIZIKA.

Video, které pro nás zpracoval Jakub Rajnoch, bude ke shlédnutí ZDE.

Nevyřčená přání Silvie Kořistkové

Obrazy Silvie Kořistkové máme na našem webu již od jara, dnes nám od ní ale přišla zpráva o nově dokončeném díle s názvem "Nevyřčená přání". Jak se vám líbí?

Více z tvorby Silvie najdete zde.

Bohemian Taboo na festivalu Rock for People

Na letošním, vyprodaném ročníku multižánrového festivalu Rock for People, který se koná v Hradci Králové ve dnech 15. - 18. 6. 2022, bude mít letos několikanásobné zastoupení i Bohemian Taboo. Od začátku do konce akce bude na eventu spolek Rozkoš bez Rizika se svoji mobilní laboratoří, ve které bude zdarma testovat zájemce na HIV pozitivitu. Ve čtvrtek 16. 6. se uskuteční panelová diskuse s názvem Jak rozvíjet erotickou inteligenci. Pozvání do ní přijali Lucie Šídová z organizace Freya, která pomáhá s prožíváním sexuality znevýhodněným osobám, spisovatelka, výtvarnice a hudebnice Hana Lundiaková Stinka a za Bohemian Taboo Michal Rejzek. Moderovat ji bude básnířka, slamerka, spisovatelka, architektka a urbanistka Anna Beata Háblová. Poslední festivalový den pak program Art Stage obohatí vystoupení Prague Burlesque. Bohemian Taboo se tak postarala o program, který pomáhá rozvíjet erotickou inteligenci. Těšíme se, že se s vámi na Rock for People uvidíme a prožijeme společně spoustu nevšedních zážitků.

Na Erotic Art Exhibition London 2022 budou i fotky Henryka Mrejzka

Fotograf Henryk Mrejzek uspěl v zahraničí, když tři z jeho fotografií byly vybrány na prestižní výstavu Erotic Art Exhibition London 2022, která se uskuteční ve dnech 28. 4. - 1. 5. 2022 v Oxo v Londýně.

Této přehlídky, ktará se uskuteční po dvouleté pauze způsobené pandemii COVID 19, se zůčasní 98 umělců z celého světa. 

Více info: 

www.londoneroticartexhibition.co.uk

Uzavřeli jsme partnerství s Discarded Magazínem

Je pro nás velkou ctí, že vám můžeme oznámit partnerství, které Bohemian Taboo uzavřela s italským Discarded Magazínem a jeho sekcí The XXX zaměřenou na současnou erotickou fotografii. Navazujeme tak na naše předchozí úspěchy ze zahraničí.

Discarded Magazine je online magazín, orientovaný na mezinárodní současnou fotografii, zrozený proto, aby zkoumal povahu vyřazených fotografií. The XXX je nová, odvážná kategorie časopisu představující současné erotické fotografie. Kurátorkou The XXX je Linda Zhengová. Kromě online platformy, která obsahuje nejlepší příspěvky z jejich tematických otevřených výzev, je The XXX také tištěným časopisem, který se vydává dvakrát ročně.

Na první tištěné vydání aktuálně probíhá crowdfundingová sbírka, kterou můžete podpořit zde

Linda Zhengová - fotograf

Máme velkou radost, že vám můžeme představit v Holandsku tvořící fotografku Lindu Zhengovou,  českou fotografku a spisovatelku, která v současnosti žije v Nizozemsku. Vystudovala magisterský obor Mediální studia (specializace Filmová a fotografická studia) na Leidenské univerzitě a bakalářský obor Fotografie na Královské akademii umění v Haagu.

Bohemian Taboo vystavovali erotic art ve Velké Británii

Bohemian Taboo s potěšením oznamuje výstavní spolupráci s britským umělecko-komunitním projektem Collective gallery and Art Project Space v St.Albans ve Velké Británii, kdy ve dnech 7. – 14. 9. 2021 společně uspořádali výstavu erotického umění pod názvem Bohemian Taboo.

Společnost Bohemian Taboo, jejímž prvním počinem byla recenzenty i publikem skvěle přijatá kniha Bohemian Taboo Stories – Kniha o lidech, kteří dělají něco sexy, připravila pro návštěvníky na britských ostrovech k vidění nejen ilustrace a fotografie obsažené v této knize, ale představila také další odvážná designová a výtvarná díla tuzemských umělců, jejichž tvorba se dotýká i oblasti nahoty, sexuality a erotiky. Po úspěšném představení Bohemian Taboo Stories na Seattle Erotic Art Festivalu a International Festival of Erotic Arts zaznamenali domácí umělci další mezinárodní úspěch. Několik těchto zajímavých děl a neotřelých nápadů Bohemian Taboo brzy představí i v České republice.

Více informací na webu collectivegallery.co.uk.

Umělci vystavující v Collective gallery and Art Project Space

  • Kobayashi
  • JANAJPU
  • Born !n Porn
  • Hedonist
  • Myokard
  • Martina Kurková Nožičková
  • Martin Faltejsek
  • Daniel Kurz
  • Václav Jirásek
  • Danny Worm
  • Petr Jedinák
  • Lucie Kout
  • Robert Rambousek
  • Milan Mošna
  • Leah Takata
  • Bet Orten
  • Henryk Mrejzek
  • Katastrofé

Představujeme novou vizuální identitu

Ve spolupráci se SPACE1 jsme vytvořili novou vizuální identitu a webové stránky Bohemian Taboo tak, aby odrážela posun od knihy Bohemian Taboo Stories k vytvoření široké platformy zaštitující EROTIC ART & SEXUAL WELLBEING, tedy umění a design obsahující nahotu, erotiku a sexualitu a také vzdělávací, rozvojové, kulturní a konzultační akce a aktivity s tímto tématem. Náš nový grafický styl bude snadno rozpoznatelný, volně navazující na prvky cenzury použité na obálce Bohemian Taboo Stories a odkazující na historický význam děl velkých mistrů.

Co je erotic art?

Kromě dnes běžně dostupné pornografie (nepřesná, a již málo používaná definice), bylo od počátku lidstva běžné zobrazovat sexuální akt i nahotu prostřednictvím tvorby. Původním smyslem bylo především vzdávat hold plodnosti, v průběhu času se však tato díla přetransformovala do skutečného, hodnotného umění, které je dodnes pro některé kultury, stejně jako sexualita, naprosto běžnou součástí života, v jiných je však často přijímáno velmi kontroverzně. Erotic art (ve světě běžně používaný termín), je však zpravidla tím nejvyhledávanějším uměním sběratelů a investorů do umění vůbec. Nejdražší umělecká díla, která se draží ve světových aukcích, jsou od renomovaných umělců jako je Pablo Picasso, Gustav Klimt, Egon Schiele, mezi českými umělci jsou takovými jmény Toyen, František Drtikol nebo František Kupka. Umělců, kteří svoji tvorbu zcela, nebo z části zaměřili na nahotu a sexualitu jsou nekonečné řady. Všichni tito umělci, a celá řada dalších, věnovali ve své tvorbě podstatnou část své inspirace také zachycení a ztvárnění magie erotična i obdivu ke kráse lidského těla. Mnoho z jejich tvorby bylo v průběhu doby zakázáno, spousta originálů je dodnes skryto před zraky veřejnosti v utajených prostorách galerií a muzeí, nebo jejich trezorech. 

O sexuálním životě člověka nás jako první neinformovaly nalezené lidské kosti, nýbrž právě umělecké výtvory, jimiž lidé znázorňovali převážně ženy. Známá Willendorfská Venuše, nalezená v roce 1908 v Rakousku nedaleko Dunaje, a jejíž stáří se odhaduje na 20.000 let, je doposud nejstarší známá soška ženy. Pravěký sochař, stejně jako tvůrci dalších podobných sošek nalezených ve světě, napodobil ženské tělo s nezvykle širokými boky, velkým břichem, visícími prsy a zřetelným zobrazením labia minora. Autor zvládl umělecky zachytit tvar lidského těla, důraz však kladl na partie sloužící k plodnosti a jejich okolí. Ostatní části těla potlačil. Obličej je opominut, vlasy jsou naznačeny, ruce a paže jsou buď vynechány úplně, nebo pouze naznačeny. Sexuálnost sošky je tedy evidentní. Stejně tak jako fakt, že pravěký umělec netvořil portrét, ale typ ženy. Jedno je společné všem uměleckým výtvorům paelolitu: branku, k níž se sexuální touha muže upíná především, nesmí umělec opomenout, jinak je dílo k ničemu. Na ženě tak nemusejí být vidět jen prsa a vyklenutá pánev, ale i tzv. Venušin pahorek. Na našem území je podobně vzácným nálezem Věstonická Venuše. Kromě sošek se však v jeskyních nalezly i reliéfy nebo kresby žen, které nevypovídají jen o umělcích, ale také o tehdejších ženách. Z dostupných objevů je zřejmé, že ani v pravěku nebyla žena určena jen k rození dětí, ale že chtěla také líbit a být krásná. Dokládá to zobrazování nejrůznějších náramků a jiných ozdob. Nejstarším objeveným milenecké dvojice, je reliéf z jeskyně v Lausellu, který zobrazuje muže a ženu v intimním spojení. Zde se tak poprvé setkáváme se sexuálnem a estetičnem. Sexuálno je samostatná sféra spočívající v estetičnu – podobně, jako estetično nemůže existovat bez sexuálna. Tak je tomu v umění, a tak je tomu i v přírodě. Obojí dohromady tvoří to, čemu říkáme skutečnost a co naplňuje náš život. Neexistují estetické zákony, které by platily výhradně pro umělecká díla a nebyly použitelné pro lidi z masa a kostí.

Tyto objevy z doby kamenné mají jeden nedostatek, a sice, že je zřejmě vytvořili muži. Erotické umění, které nám předali dokazuje, že je dějinami žen, zprostředkovanými muži. Dokazují nám tak, že v tehdejší době existoval kult ženy. Možné ale je, že kdybychom objevili díla, která vytvořily ženy, byl by zřejmě obraz o sexuálním životě v pravěku zcela jiný. 

Z dochovaných nálezů čerpal pro svoji studii také švýcarský právník Johann Jakob Bachofen, který v roce 1861 zveřejnil své dílo o „Mateřském právu“. Bachofen v něm popřel, že by příroda ustanovila vládcem rodiny muže. Tam, kde mají lidé blízko k přírodě, vládne tělo, tedy žena. Teprve tam, kde vítězí duch, připadá vláda mužům. Nejen podle Bachofena, ale i podle názoru jiných vědců, antropologů a historiků, ve všech starověkých národů existovala gynekokracie, tedy vláda žen. Teprve zvolna, díky vzniku monogamní rodiny, kdy se vědělo, kdo je otcem dětí, se stal muž vládcem v sexuálním společenství, v rodině, v kmeni a později ve státě. Mateřské právo vystřídala otcovská moc. Do té doby, kdy lidé žili svobodně a promiskuitně, byl jediným bezpečným vztahem vztah mezi dětmi a matkou. I když byly tyto teorie později, na základě množství archeologického a etnologického materiálu, které dokazují, že ryzí matriarchát byl spíš výjimkou než pravidlem, vyvráceny, ženy a matky i tak požívaly vysoké úcty, která byla zobrazována i prvními umělci.

Ve všech dalších dobách, i na různých místech, se umělci věnovali „aktu lásky“, nahému tělu a erotiku obecně s čím dál tím větším zápalem. Kromě zobrazování žen se však začali věnovat všemu, co sexualitu v dané době provázelo. Z egyptských kreseb máme důkazy o, pro nás v dnešní době nepřijatelnými, incestními sňatky nebo obřadech zasvěcení mužství, při kterém se prováděla obřízka, z antického Řecka víme o platonické a lesbické lásce, o kultu těla, který často nerozlišoval mezi krásou žen a mužů a ideál byl zobrazován jako hermafrodit, z Indie známe reliéfy zobrazující Kámasútru (doslova Milostné předpisy). Kamasútra, sepsaná Mallinigou Vátsasjajanou je patrně nejstarším breviářem lásky, který čtenáře s pedantskou přesností zasvěcuje do tajemství erotiky. Pozoruhodné je, že umění erotiky nemělo připravit požitek jen mužům, ale měla zajistit co největší rozkoš i ženám. Vátsjajana dokokonce tvrdí, že žena může dospět k ještě větším radostem než muž, neboť oddá-li se mu, pocítí rozkoš sebeuvědomění. Kámasútra obsahuje také tajnou nauku, která se zabývá lektvary k posílení mužské potence, překonání ženské frigidity, k vyrovnání temperamentu, a dokonce i k zamezení ženské nevěry. Domácí lékárnička Kámasútry je velmi obsáhlá: sahá od drog, kterých se jako afrodiziak používá dodnes, až po opičí trus.

Samostatnou kapitolou je erotické umění z Číny, Japonska a Thajska, kde na rozdíl od západní civilizace věří, že sexualita je přirozená jako střídání ročních období, jako jing a jang, a kde vznikaly úžasná erotická díla již  Z fresek v italských Pompejích víme, jak svobodomyslný a nespoutaný byl život v Římě včetně sexuálních orgií nebo aktu se zvířaty, z nálezů jejich falických symbolů víme, že se jednalo o první erotické pomůcky, z perských miniatur se dozvídáme o rozvoji harémů a mnohoženství, které v mnoha arabských zemích přetrvává do dnes. Erotické umění ale nemělo pouze výtvarnou nebo vizuální formu. Z blízkého východu jsme obohaceni o jedinečné literární dílo nazvané „Tisíce a jedna noc“. Jedná se o soubor strašidelných ale krásných pohádek plných erotiky, moudrosti i vtipu, který dokazuje, že erotická literatura pro lidi může být zajímavější než milostný akt sám. Žádné jiné dílo světové literatury nepřineslo tolika miliónům lidí po celém světě větší potěšení a nedalo jim hlouběji nahlédnout do sexuálního života ženy. 

S nástupem křesťanství začali být věřící, a především kněží vystavováni strašnému tlaku. Katolická církev dodnes používá část oficiální večerní modlitby z doby před tisíci lety. „Ecce enim, in iniquitaibus conceptus sum: et in peccatis concepis me mater mea.“ Aneb „Hle, v nepravostech jsem zplozen a v hříchu mě počala moje matka.“ Sexualita se ale potlačit nenechala. Boj o celibát kněžích trval celé tisíciletí. Ve středověku však lidstvo kromě moru napadla i jiná tragédie. Koho posedl ďábel sexuálního pudu, dostal se do konfliktu s vrchností. A to zpravidla znamenalo smrt na hranici po strašlivém mučení. Ďábel sváděl lidi obojího pohlaví, ale víc měl spadeno na ženy. Čarodějnice obcující s ďáblem byla častým námětem tehdejších uměleckých děl, stejně jako výjevy z inkvizičních procesů, které byly plné mučení vynucující si důkazní materiál o čarodějnictví. Čarodějnické procesy se rozjeli ve všech tehdejších civilizovaných zemích. Zlého ducha jako protihráče dobrotivého boha církev potřebovala: bez tohoto dualismu byly důkazy boží existence příliš obtížné. Kladivo na čarodějnice, mistrovské dílo právnického ostrovtipu a sexuální nesmyslnosti Jacoba Sprengera a Heinricha Institorise, bylo poprvé vytištěno v roce 1487 a ro doku 1669 dosáhlo osmadvaceti vydání a bylo neustále zdokonalováno a doplňováno. Čarodějnické běsnění a procesy nezůstali omezeny na katolický svět. V Anglii vyvrcholil hon na čarodějnice za vlády královny Alžběty, v dalším století pronikly procesy do severoamerických kolonií. Nejednalo se o jednotlivé případy, nýbrž o masové vyhlazování lidí. Ale i dějiny čarodějnických procesů dokazují, že středověk byl v mnoha ohledech sexuálního života paradoxně tolerantnější než mnohá dřívější nebo pozdější období. Potlačování sexuality se vyžadovalo jen od kněžích. Od ostatních lidí církev nežádala, aby sexuální pud potlačovala, pouze aby ho skrývala. Kdo to uměl, mohl v podstatě cokoliv. Přetvářka byla v té době nejdůležitější nástroj pro přežití. Bylo tomu tak v politice i v sexuálním životě. Navenek se vše zakládalo na věrnosti. Rytíř, který by se spokojil s tím, že by si za manželku vyvolil pannu, aniž by se předtím procvičil v cizoložství, by byl zoufalým zástupcem svého stavu. Manželská nevěra byla ve vyšších vrstvách společenským sportem. 

Velký rozmach erotického umění znamenalo období renesance: odhalila lidské tělo. S archeologickým objevem sochy Apollona v albánských horách tehdejší svět oněměl. Tak vypadali lidé, než jim náboženství utrpení přikázalo. Než je donutilo, aby zahalili všechno, co je na nich krásné, a změnilo muže ve ztrápené mučedníky a ženy zabalilo do šedivých prostěradel jako mumie, že jim byly sotva vidět ruce a obličej. Tehdejší papež Julius II., na jehož pozemcích sochu Apollona našli, byl naštěstí takový znalec umění, že si vzal mladého řeckého boha do svého domu a později mu ve Vatikánu vykázal čestné místo v Pavillonu di Belvedere, po němž byla Apollonova socha pojmenována. Apollon Belvederský mezi umělci vyvolal hotovou revoluci. Objevili ideální obraz nahého mužského těla. Po určitém váhání začali umělci odhalovat i ženské tělo. Nejprve odstranili šátky, pak zamířili níž, dekolt sahal až k poprsí. U madon šli ještě o krok dál. Matka boží své dítě nejen chovala, jako doposud, ale i kojila. K tomu bylo zapotřebí roztrhnout ji šaty na ňadrech. Takto ženy ztvárnil Solario, Andrea del Sarto, Boltraffio a mnozí jiní. Několik odvážlivců si poté trouflo, pod záminkou mytologického tématu, odhalit celé ženské tělo. Umbrijský malíř Signorelli jako jeden z prvních postavil na obraze „Panova škola“ zcela nahou ženu mezi nahé muže. Smyslné pojetí umění nahoty ale vzniklo v Benátkách. Giorgione Barbarella, který zemřel v pouhých dvaatřiceti letech, se stal největším a nejvýznamnějším malířem celé renesance. Z mnoha jeho obrazů je nejznámějším „Spící Venuše“, která je k vidění v drážďanské galerii. Je na něm zcela nahá, odpočívající žena v krajině. Souměrnost jejich údů je tak dokonalá, linie jsou tak ušlechtilé a harmonické, jako na nejkrásnějších antických sochách, ale nazrzlé vlasy, nažloutlá barva pleti ji dávaly bezprostřední život, jehož nemůže dosáhnout socha z mramoru. Na „Venkovském koncertě“ v Louvru je půvab nahého ženského těla ještě zvýšen tím, že za ne Giorgione postavil dvě oblečené mužské postavy. Tento kontrast pak opakovali malíři často, do té doby byl však něčím zcela novým a překvapivým. Žena má ukazovat svou nahotu, muži ale mají zůstat oblečeni. Ve středověkém umění tomu bylo přesně naopak: mužské tělo umělci ukázat mohli, i když vypadalo dost trpitelsky, žena ale musela být zahalená. Akty dovedl k mezinárodní proslulosti Giorgionův současník Tiziano Vecellio. Císaři a králové se přímo prali o jeho obrazy odpočívající Venuše, kterou Tizian vytvářel ve stále nových variantách. Jeho ženy byly také mnohem erotičtější, než Giorgionovy. Italská móda se rychle šířila. V Německu se stal mistrem erotického umění Lucas Cranach starší, později se přidali i francouzští umělci. Dvojportrét sester d’Estrées od neznámého malíře, který je vystaven v Louveru, zobrazuje dvě mladé ženy, které sedí vedle sebe ve vaně, kde jedna sahá druhé na její prsní bradavku. 

Sexuální přitažlivost výtvarného umění se ještě zvětšila, když malíři učinili nahou ženu centrem příběhu a dali jejímu tělu pohyb. Nejoblíbenějším obrazem té doby byla „Zuzana v lázni“ od benátského umělce Tintoreta. Lidé si časem na nahotu zvykli a žena ukazující vše, co má, už nebudila senzaci. Ztvárnění se vymykal jen pohlavní akt. I v tomto směru se však povedlo prolomit ledy. Diova milostná dobrodružství dávala umělcům příležitost ukázat výraz ve tváři ženy a její postoj v okamžiku nejvyššího sexuálního uspokojení. Tizian, Hieronymus Bosch, Correggio i Michelangelo dokazovali svou virtuozitu, vnímavost a sexuální fantazii na obrazech „Leda s labutí“, „Zahrada pozemských rozkoší“, „Danain zlatý déšť“ nebo „Ió a mrak“. Tři významní umělci z papežského Říma šli však ještě dál. Malíř Giulio Romano vytvořil roku 1524 šestnáct obrazů pozic při souloži, měděrytec Marc Antonius Raimondi podle nich vytvořil rytiny a básník Pietro Aretino ke každé kresbě napsal výmluvný sonet. Papež byl však pobouřen a vydal na všechny tři umělce zatykač. Zatknout se podařilo pouze rytce Raimondiho, druzí dva uprchli. Všechny rytiny beze stopy zmizely, zachoval se pouze jeden exemplář, který je pod zámkem v římské Biblioteca Corsiniana. Aretino ale uprchl do svobodných Benátek, která v té době byla centrem pornografické literatury, a tamní svobody patřičně využíval, neboť ho tam neohrožoval žádný cenzor. V jeho hlavním díle „Ragionamenti“ líčí nevěru manželek, smyslnost jeptišek a výchovu mladé dívky v dokonalou kurtizánu. Ještě obscénnější je jeho „Dialog Magdalény s Julií“. I tato díla jsou dodnes uzavřena v knihovnách ve speciálních trezorech. Aretinovy současníky ale nijak nepohoršovala, naopak, propůjčila autorovi už za jeho života přídomek „il divino“, božský. 

Od 15. a 16. století pokračovala výtvarná umělecká tvorba spíše v zobrazování biblických nebo mytologických výjevů, mnohem častěji než dřív obsahující neskrývanou nahotu. Albrecht Durer, Heinrich Aldegrever, Giovanni Baptista del Porto, Agostino Carracci, Borel nebo Rembrand jsou jedni z mnoha, kteří se odvážili pracovat jen se samotnou sexualitou. Lidová tvorba plná sexuality pak spočívala především v rýmovačkách a lidových písních.

Skutečný boom v oblasti erotického umění však nastal až později, a sice v 17. století, kdy došlo Francouzské, a také k první sexuální revoluci. Díla Charlese Moneta, Louise Bineta, Morceau le Jeunea nebo Chauveta nám přibližují radost z erotiky tak, jak ji tehdejší společnost prožívala. Je z nich zřejmé, že sexualita byla zbavena tabu a lidé tehdejší doby se oddávali sexuálním radovánkám s absolutní otevřeností, které pokračovaly až téměř do konce 20. století. Čím dál tím více se v něm začala objevovat i témata jako homosexualita, sado-masochismus nebo fetišismus. Umělci jako Achille Deveria, William C. B., Peter Fendi, Honoré Daumier, Martin Van Maele, nebo v Litoměřicích narozený Alfred Kubin, byli následováni Georgem Groszem, Augustem Rodinem, Aubrey Beardsley, Hansem Belmerem, Vincentem Van Goghem, Jeanem Dubuffetem, Paulem Gauguinem, Feliciénem Ropsem, Goustave Courbetem, Paulem Cézannem, André Massonem, Franzem von Bayrosem, Pierrem-Auguste Renoirem, Gustavem Klimtem, Pablem Picassem nebo Egonem Schielem. Z našich umělců pak třeba Karel Hlaváček nebo Max Švabinský. Ve 20. století patří mezi nejvýznamnější umělce Eroc Stanton, Frida Kahlo, Andy Warhol, Tomi Ungerer, Bernard Montorgueil, Carlo, Hilda, Tamara de Lempicka, Salvátor Dalí, René Magritte. Z tuzemských autorů nesmíme zapomenout na Toyen, Františka Kupku.

Erotické umění, jak bylo zmíněno, se však neomezovalo jen na malířskou tvorbu. Neopominutelná jsou také mnohá literární díla, jako například „Decameron“ od Giovanniho Boccaccia, „Justýna od Markýze de Sade, nebo „Cantenburské povídky“ od Geoffreye Chaucera. Zásadní součástí erotic art jsou také sochy a plastiky Camille Claudelové, Auguste Rodina, Lorda Fredericka Leightona, Antonia Canovy, Hanse Arpa či Jean-Léona Géromeho. Fotografie pak umožnila pracovat s tématem lidského těla, erotiky a sexuality nebývalým způsobem. Počty fotografů, jejichž díla jsou ve sbírkách světoznámých galerií narostly do tisícovek. Fotografové jako Man Ray, Gerhard Riebicke, Helmut Newton, Andres Serrano, František Drtikol, Jan Saudek nebo Robert Vano jsou jedni z mnoha, které stojí za to zmínit. Mezi lidové umění pak patřily především pohádky, které původně měli převážně erotický podtext a byly určené pro dospělé posluchače, nikoliv děti, a písně se sexuální tématikou. 

20. století skýtalo pro erotické umělce nebývalé možnosti. Nejen díky objevu fotoaparátu, koláží a dalších technik, ale také filmu. Prvním erotickým filmem, který kdy byl natočen, byl film „Extáze“ českého režiséra Gustava Machatého z roku 1932. Filmová tvorba však více než jakékoliv jiné umění, narazila díky své realističnosti na odpor puritánů a konzervativců, kteří cokoliv obsahující realistické sexuální scény označují nálepkou „pornografie“. I tak jsou ale tvůrci, kteří se neustále snaží s tématem erotiky pracovat nejen jako s nástrojem vzrušení, ale také s jasným uměleckým záměrem. Mezi takové tvůrce patří Stanley Kubrick – „Lolita“, „Mechanický pomeranč“, „Spalující touha“, Paul Verhoeven – „Základní instinkt“, Roman Polanski – „Hořký měsíc“ (čelí obvinění ze znásilnění), Lars von Trier – „Antikrist“, „Nymfomanka I. a II.“ nebo Gaspar Noé – „Love“, „Zvrácený“. Erotika se začala také čím dál tím více objevovat v textech populárních hudebních skupin, zpěváků a zpěvaček. 

Se vznikem internetu se zdálo, že umělci budou mít pro tvorbu ale i prezentaci svých děl naprosto mimořádné možnosti. Bohužel první, kdo si to uvědomil, byli producenti pornografických filmů. S příchodem sociálních sítí však, pod tlakem jejich inzerentů, začala být veškerá nahota, erotika a sexualita označována za nevhodný obsah a estetické a hodnotné umění z dnes nejrozšířenější platformy začalo postupně mizet. Problémy zveřejňovat svá díla nemají pouze současní umělci, ale s mazáním a blokováním se setkali i světově proslulé galerie a muzea, která zveřejnila díla renomovaných umělců. Na internetu tak ze sexuality zůstává především pornografie, kterou není možné ani zakázat, ani omezit, protože jejich vliv a finanční zdroje jsou hnacím motorem internetu. V současné době je tak víc, než kdy jindy za posledních padesát let, potřeba bránit svobodu slova a projevu i ve virtuálním prostoru, jinak hrozí, že v případě pokračující cenzury internetu a sociálních sítí, už žádní noví Picassové, Klimtové, Drtikolové nebo Toyen budoucím generacím nevyrostou. Nezbytným předpokladem ale je dostatečné a kvalitní vzdělání, které veřejnost o významu erotického umění bude trpělivě a vytrvale edukovat. 

Ze současných tuzemských umělců zabývající se erotickým uměním nelze nejmenovat fotografa Petra Jedináka, grafičku Lénu Brauner, ilustrátorku a spisovatelku Katastrofé, fotografa Henryka Mrejzka nebo výtvarníka Slakinglizard. 

Je důležité dospívajícím dětem, mládeži ale i dospělým vysvětlovat, že pornografie není jediný způsob, jak zobrazovat lidskou sexualitu. Že umění má výraznou přidanou hodnotu, klade otázky a nutí hledat odpovědi, konfrontuje nás samé s věcmi, se kterými nejsme úplně ztotožněni. A je úplně jedno, jestli se jedná o umění výtvarné, literární, filmové, hudební, nebo, jak se v poslední době ukazuje, i o umění streetartové či VR. Zásadní je ale vzdělaný přístup veřejnosti, která jedině může vyvíjet tlak na korporátní společnosti, sociální sítě a organizace, aby oblasti erotiky a sexuality v umění nebránili, a aby pro současné umělce vytvářely vhodné podmínky pro jejich tvorbu.

Cenzura na vzestupu

Cenzura v minulosti znamenala především zásah státu, panovníka nebo církve do procesu sdělování a šíření informací. V 21. století tento postup kromě státu uplatňují také soukromé společnosti, jako například média nebo sociální sítě na internetu. Omezují nejen svobodu slova, ale také svobodu projevu a uměleckou svobodu. Jedním z nejčastějších důvodů je zobrazovaná nebo popisovaná nahota, sexualita a erotika a fakt, že média a sociální sítě jsou financovaná z peněz inzerentů, kteří s tímto druhem lidské činnosti, aktivity nebo umění nechtějí být spojování. Algoritmy a umělá inteligence ale nedokáže rozlišovat mezi pornografií a uměním. Jsou naprogramovány k tomu, aby vše, kde je zobrazena ženská bradavka, pohlavní orgány, hýždě nebo sexuální aktivita, byť jen v nepřímém náznaku, označovaly jako nevhodný obsah a z internetu mazaly.

Ve velké míře konzumované pornografie se však tento nešvar nedotýká, protože ta je, díky technologickým inovacím a finanční soběstačnosti nepostižitelná. Pornografie tedy na internetu zůstává jako výrazný a hlavní zástupce obsahující nahotu, sexualitu a erotiku, zatímco vzdělávací, rozvojová a umělecká podoba z internetu mizí. Dochází tak k nevyváženému a zkreslenému pohledu na sexualitu i umění, který má velký dopad na společnost, především pak na děti a dospívající mládež, která se s umělecky hodnotnějším a vizualně estetičtějším obrazem sexuality nemá možnost setkat.

Lidé v Bohemian Taboo si tento vážný problém uvědomují a právě proto se rozhodli tvůrce, kteří s tímto tématem pracují, podporovat.

Pro nahlášení případu cenzury na internetu a sociálních sítích navštivte:

https://www.sosp.cz